Katarina Brunclíková

Narodila se 9. 7. 1977 v Chebu. Absolvovala Institut tvůrčí fotografie (MgA.). Věnuje se volné tvorbě. Pobývá střídavě v Praze a jihofrancouzském Tourrettes-sur-Loup.

Ocenění - 2006 Fujifilm Euro Press Photo Award (soubor fotografií Praha)

Katarina Brunclíková projevuje výrazné malířské cítění a zároveň vždy sleduje určité téma a koncept, v němž svobodně překračuje hranice přesně vymezených výtvarných oblastí. Volí rozmanité technické postupy. Přitahují ji možnosti fotografické stylizace reality před objektivem. Stále častěji invenčně pracuje s psychologickými aspekty působení barev. Současně však je evidentní, že jí nejde jen o krásné obrazy, ale že se snaží využít samotné emotivity působivých kompozic, vizuálních metafor a symbolů i tvarových analogů a kontrastů k autoreflexivnímu vyjádření svých vlastních zážitků, pocitů a nálad. Ráda experimentuje se světlem, které různě nastavuje a proměňuje. Používá různé, často neobvyklé světelné zdroje. Světlem vlastně maluje, počítá s pohybem a světelnými proměnami během expozice. Tvorba Katariny Brunclíkové není a ani nemůže být snadno interpretována slovy. Její bytostná vizualita dává obrovský prostor nám divákům, abychom se s vlastní životní zkušeností ponořili do citlivé duše , kterou autorka vložila do svých obrazů tohoto světa.

V posledních letech vytvořila pozoruhodný, romanticky nebo spíš nostalgicky laděný soubor fotografií vadnoucích květin. Uvadání má svůj zvláštní půvab i symbolický význam. Dlouho přemýšlí nad výběrem motivů, někdy spojuje květiny v různých stadiích uvadání. Využívá dlouhou expozici, čímž vznikají magická zátiší. V nich ze tmy vystupují tvary, které ji fascinují. Květiny jakoby vyrůstaly odněkud z hloubi neurčitého prostoru. Její nový fotografický soubor připomíná barokní zátiší, v nichž umělci s mimořádným citem nakládali s barevnými odstíny a rafinovaným osvětlením. Dosahovali tak až neuvěřitelně přesvědčivého účinku, i když se svým způsobem odkláněli od skutečnosti, kterou vlastně paradoxně tím víc zdůrazňovali. Současné fotografie Katariny Brunclíkové přirozeně navazují na celý její předešlý vývoj, ale získávají nový rozměr především odlišným přístupem k řešení světelných vztahů. Někdy musela čekat dny či týdny, aby rostliny uvadly a uschly, aby získaly podobu, o kterou jí šlo. Chtěla přesně vystihnout a ztvárnit struktury vznikající v přírodě. Neužívá retuše, respektuje plynutí času. Právě v posledním stádiu působí květy zvláštním způsobem poeticky, jsou vyjádřením odcházející krásy, která však v okamžiku zániku může být nejpůsobivější a nejoslnivější. Autorka ve své tvorbě často jen symbolicky a v náznacích odhaluje svůj vnitřní svět.